Křídla v nás

Autobus nás vyplivl na malé náměstíčko ve Vranově nad Dyjí.V autobuse nás cestovalo asi šest brontosaurů.Velké torny byly nepřehlédnutelné a kdo jiný by se v tenhle páteční sychravý podvečer tímhle směrem štrachal?Už už jsme se začali rozhlížet,kudy že se to k zámku dostaneme,když řidič zavolal "Jestli jedete k zámku,tak si ještě nastupte!" Zvesela jsme se tedy nastrkali i s tornami zpátky.Ostatní cestující byli určitě nadšení,z jejich vykulených obličejů se dalo lecco vyčíst.V duchu jsem děkovala řidiči,ušetřil nám dobrou půlhodinku chůze do kopce.Po chvíli se před námi objevila krásná kovaná brána,leč zamčená a nikde nikdo.Zavolalo se Zuzce a ta pro nás po chvíli přišla.Když jsme přicházeli mostem k zámku,měsíc svítil vysoko na nebi a osvětloval krajinu.Byl to nádherný pohled.Hluboko pod námi se třpytil Vranov a ze střechy na nás kynul plechový rytíř.Úplně se dalo představit,jak pánové jedou z lovu domů,kopyta se odrážejí od okolních skal a ržání se nese celým údolím.

Večer jsme si přilehlé zahrady pečlivě prohlédli a šňůrky zabraňující vstup byly (ne)chtěně přehlédnuty.Kdyby nás tak viděl pan kastelán :o) Vcelku se nás sešlo v pátek ne velký počet. Alespoň byla uvolněnější atmosféra a seznamování bylo zajímavé.Každý měl nakreslit zemi,která se mu líbí a kam by se chtěl podívat.

Ráno jsem se vzbudila zároveň s Emerwen a Jančou.Ostatní ještě spali, když jsem se šla podívat ven z vyhlídky.Dole klidně šuměla řeka a městečko se pomalu probouzelo.Obloha pomalu oranžověla od vycházejícího slunce.Vysoko nade mnou proletělo hejno ptáků a já se v tu chvíli cítila skoro jako oni.

Po snídani začala menší brigádička.Pan kastelán si vzal kluky do sklepa na stěhování kamen a my holky šly hrabat listí.hrabaly jsme,až se z nás skoro kouřilo,ale docela to uteklo.já s Binke jsem šla ještě hrab ať před bránu zámku,kde jsme vytvořili požehnanou kupku listí a shrabali vše i s jednou nešťastnou žížalou.Tibeťané by mě hnali :o) Každou chvíli projelo auto a my vyhlížely,jestli už to není Robby.Měl totiž dojet až v sobotu odpoledne,ale nejel mu bus a tak si musel něco stopnout.Smály jsme se,jestli se mu podaří hned nějaké auto zareikovat,nebo jestli si z nás střílel.Potom jsme se šly podívat k informačnímu automatu.Po zmáčknutí příslušných tlačítek spustil příjemný hlas zvolený program.Později,až jsme si chtěli všichni něco poslechnout,však ze sebe nevidal ani hlásku,až teprve v neděli,až jsme spěchali na bus,darebák.po chvíli se přihnalo nějaké auto a Robby už byl tu.

Odpolední program spočíval v námi vybrané trase k rakouskému Hardeggu.Okolní krajina byla posázená skalami a most na řetězech,kolem kterého jsme šli,si chudák zkusil.Tolik čilých poskakujících nohou asi nezažil,ale obstál.

Začalo se stmívat a drobně pršet,ale šli jsme odhodlaně dál.v lese jsme se chvílemi brodili závějemi zlatavého listí a neodolali menší bitvě.Rozhled z hardeggské vyhlídky stál za to.Vznikla roku 1885,sloužila po několika úpravách až do padesátých let minulého století,pak byl objekt v hraničním pásmu zničen,místo bylo téměř 40 let nepřístupné až roku 1990 obnovené.

Zpáteční cesta byla krapet adrenalinová.V naprosté tmě jen při baterkách jsme šli těsně před sebou a dávali pozor,aby nikdo nezahučel ze skal dolů.Hlavně u zajímavého skalního bloku nesoucího název pozadí,ke kterému se pnula ještě zajímavější historka.Byli jsme rádi,když už jsme přišli zpátky do Vranova.Tamní hospůdka byla grandiózní.Měli otevřeno jen do osmi a panu hostinskému jsme vykoupili všechny jeho zbylé laskominy a ještě na všechny nezbylo.I tak jsem byla ráda za šálek horkého čaje.

Trochu mě mrazilo,co že to bude za připravovaný večerní program.tušení neselhalo.Rozdělili jsme se do dvojic.jeden ze dvojice se posadil na židli,ruce dozadu a druhý za ním představoval jeho vědomí.Přísedící mohli klást libovolné otázky.Já byla ve dvojici s Xšandym.Při zakládání rukou dozadu jsem zašátrala příliš nízko,Xšandy pobaveně reagoval a já se málem propadla,ale ostatní se bujaře bavili.Myslím,že jsme se všichni nasmáli až až.

Potom jsem dala kolovat článek o vranovském přízraku,který prý nějaká paní viděla u tamní kaple.Pod kaplí se nachází hrobky.byli jsme krapet vyklepaní a vrchol byl,když Robby navrhl,že se každý půjde kolem půlnoci sám ke kapli podepsat.Všem se fakt chtělo :o) Pár se nás sebralo a šli jsme se alespoň kouknout do tajuplného hlubokého sklepení.Uvnitř zhasla svíčka.Tma se dala krájet a byl slyšet jen dech okolních odvážlivců.Kdyby se vtu chvíli opravdu nějaký duch ukázal,asi by mně stouply všechny vlasy na hlavě.

Jak ráda jsem se v noci zachumlala do teplého spacáku a ještě než jsem vplula do říše snů,slyšela Robbyho,jak čte na dobrou noc.asi za to mohl nabitý program a příjemní lidé,ale spalo se mně líp než mnohdy v pohodlí domova.

Ráno jsme se chytli za ruce a vysunuli třetí oko.Je to myslím moc hezký nápad udělat si čas od času před jídlem takový rituálek.Jídlo pak chutná víc a všichni jsou si blíž.Potom nás už bohužel čekalo balení a zajímavá prohlídka zámku.Hrozně rychle to uteklo a měla jsem chuť tam ještě pár dní zůstat.v Brně nastaly chvíle loučení.Bylo to moc fajn.I když někteří lidé nejezdí na akce Modrého kamene dlouho a jsou noví,i tak se k nim ostatní chovají mile,jako by byli jejich staří přátelé.Byl to skvělej víkend a snad někdy podobný přijde.

Eva Břinková
Brno